Daniel Temnota

Poslední epizoda. Smyšlený románový příběh o nesmyšlené temnotě naší doby.

Tuto epizodu si můžete také poslechnout.

Jirka, 30. 4. 2022

Jirka o samotě popíjel víno u stolku na první úrovni. Poslouchal verše z Bible. Tentokrát to byly krátké úryvky, někdy jen dva verše, které vyzývaly k zamyšlení. Řečník je odděloval velmi dlouhými mezerami, aby si je posluchač mohl vychutnat a nechat působit. Zpoza baru se vynořil Manažer. Pozdravil barmana, a když zahlédl Jirku, přisedl si k němu.

Jirka: „Dost dlouho jsem tě neviděl. Dovolená?“

Manažer: „Trochu. Spíš ale služební cesta. Byl jsem v Moskvě. Dost podobné zařízení jako to naše, ale větší, mnohem větší. Dobře zaplacený, dobře zajištěný. Máme co dohánět.“

Jirka: „Všeho dost?“

Řečník: „Byl jsi věrným obrazem pravzoru, plný moudrosti a dokonale krásný. Byl jsi v Edenu, zahradě Boží, ozdoben všemi drahokamy… Pro množství tvých obchodů se tvé nitro naplnilo násilím a ty jsi zhřešil. Ezechiel.“

Manažer: „Množství zákazníků je až zarážející. Jezdí tam celej svět. Obětované zajišťuje několik dodavatelů. Největší je ústav pro péči o lidi s downovým syndromem. Neuvěřitelnej přísun lidí.“

Řečník: „Jak jsi spadl z nebe, třpytivá hvězdo, jitřenky synu! Jak jsi sražen k zemi. Izaiáš.“

Jirka: „To je trochu jiná situace, chybí tam dobrovolnost, ne?“

Manažer: „Oni tam jedou na více úrovních. Jednak na bázi dobrovolnosti jako my tady. Potom právě na bázi mentální neschopnosti se samostatně rozhodovat a na třetí úrovni jsou zákazníci, kteří naopak chtějí oběť, která to nechce. Dodavatel čerpá nejvíc politický vězně. Neuvěřitelně jim to tam funguje. Je to velký.“

Jirka: „Mně to vyhovuje takhle.“

Řečník: „Budou tam uléhat pouštní příšery, domy se zaplní sovami, zabydlí se v nich pštrosi, roztančí se tam běsi. Izaiáš.“

Manažer: „Jasně. Rusko je jinej svět. Dost tam u toho chlastaj. Míchaj úrovně dohromady, a to se mi nezdá úplně košer.“

Jirka: „Košer… Co je košer? Kdo to posoudí? Dokud jsou definovaný role oběti a obětujícího, je to podle mě košer. Souhlas oběti nikdo nepotřebuje. Je to oběť. Ovce. Její názor je naprosto vedlejší.“

Manažer: „Jasně, souhlasím, ale ctíme nějakou etiku a v Rusku to mají jinak.“

Řečník: „Ďáblovou závistí však vešla do světa smrt, a kdo patří k němu, zakusí ji. Kniha Moudrosti.“

Jirka: „Slovo etika ve mně vaří krev, to sem vůbec netahej.“

Manažer: „Né, určitě, tak jsem to nemyslel. Prostě… Zdálo se mi to posunutý, to je celý. Hodně mi to rozšířilo obzory a o to jde.“

Řečník: „A ukázalo se veliké znamení na nebi: Žena oděná sluncem, s měsícem pod nohama a s korunou dvanácti hvězd kolem hlavy. Ta žena byla těhotná a křičela v bolestech, neboť přišla její hodina.“

Jirka: „Když mluvíš o úrovních, zaslechl jsem něco o čtvrtý úrovni… V přípravě…“

Manažer: „Vůbec nevím, o čem to mluvíš…“

Jirka: „Ne?“

Manažer: „Ne.“

Jirka: „Aha.“

Řečník: „Veliký ohnivý drak s deseti rohy a sedmi hlavami, a na každé hlavě měl královskou korunu. Ocasem smetl třetinu hvězd z nebe a svrhl je na zem. A drak se postavil před ženu, aby pohltil její dítě, jakmile se narodí.“

Manažer: „Jakmile přijde pnutí, dej vědět. Mimochodem, bude akce ‚dva v jednom‘. Dvě oběti naráz za cenu jednoho pro V.I.P. klientelu.“

Jirka: „Zní dobře. Jsem V.I.P.?“

Manažer: „Samozřejmě.“

Jirka: „O.K.“

Manažer: „Termíny budou, jakmile se vrátím z Kábulu.“

Jirka: „Afghánistán?“

Manažer: „Přesně tak. Jeden z vůbec nejslavnějších podniků světa. Zafinancovali to Saudi a vedou to Němci. Já se tam strašně těším. Tam je prakticky všechno možný bez větší potřeby to držet ve tmě.“

Řečník: „A veliký drak, ten dávný had, zvaný Ďábel a Satan, který sváděl celý svět, byl svržen na zem a s ním i jeho andělé.“

Jirka se zasnil. Docela rád by jel taky… Ale měl jiný plán. Nikdy si ho ve svých myšlenkách úplně nepřipustil, ale věděl o něm jasně a taky věděl, že ho zrealizuje právě dnes.

Řečník: „To byla Janova Apokalypsa. Děkuji za pozornost.“

Jirka pomalou chůzí dorazil domů. Na balkoně odmotal šňůru na prádlo, vzal stoličku, převlékl se do černého a s fatalisticko-heroickým pocitem vyrazil autem do svých mokřadů. Vyhlédl si strom – vlastně ho měl vyhlédnutý už dlouho – uvázal šňůru na větev, pustil v mobilu Wagnera, postavil stoličku pod šňůru, opravil délku a prostrčil hlavu oprátkou. Kromě hudby celkem tiše znějící z mobilu bylo ticho. Okolní příroda byla omamně krásná. Hluboká temnota v Jirkovi se nutně potřebovala propadnout do nicoty. Dlouho se rozhlížel s hlavou v oprátce. Potom hlavu vyndal, odvázal šňůru a odjel domů. Bylo to už popáté za poslední rok. Příště už to udělá.

K paneláku se dostal nezvykle rychle, vlastně si v tom zvláštním modu ani nebyl vědom, jak a kudy přijel. Nového nablýskaného černého Superbu, který před vchodem běžně nestával, si nevšiml. Ve výtahu si ale všiml zjevně nově vyrytého nápisu deus ex machina, a to právě mezi druhým a třetím patrem. Ještě než se zavřely výtahové dveře v cílovém patře, zaregistroval otevřené dveře svého bytu. Napadlo ho, že ho vykradli, ale v tu samou chvíli mu projelo hlavou, že v bytě v podstatě nebylo co ukrást. O to větší bylo překvapení, když vstoupil a na svém gauči spatřil dva chlapíky v černých oblecích a pouta ležící na stole. Stál před nimi a civěl na ně. Nechápal, proč ho vůbec neregistrovali. Jako by ho neviděli, jako by tam vůbec nebyl.

Game Over. Díky za čtení, přátelé, mějte se dobře!

Příběh si můžete také zdarma poslechnout v audio verzi: Audiokniha: Politik, psychopat, zabi*ák

Zdroj:

TEMNOTA, Daniel. Politik, psychopat, zabiják. Praha: Granite Design, 2025 (e-kniha, ihned ke čtení).