Daniel Temnota

21+ Smyšlený románový příběh o nesmyšlené temnotě naší doby. Epizoda čtyřicátá sedmá: Jirka

Tuto epizodu si můžete také poslechnout.

„Starostové se smějí. Piráti utrpěli nečekaný debakl. Dredy zmlkly. Starostové nás podvedli, fňukají Piráti. Tak zní názvy některých dnešních novinových článků,“ ozvalo se z rádia, než ho Jirka stihl vypnout.

„Ta svině pánkovská to dokázala…“ vycedil Jirka přes zuby. „Teď půjde do vlády, něco mu daj. Tam jsem ale měl bejt já! Rozumíš mi, Šiška? To je, kurva, moje místo! Jak to, že jsou ty lidi tak debilní?! Pánek mi nesahá ani po kotníky! Retard! Debil! Mělo to bejt, kurva, moje místo!“ rozeřval se Jirka, jako by v něm bouchly saze. Šiška se vyděsil. Jirka byl ve stavu, kdy ho byl klidně schopen umlátit popelníkem, kdyby tam nějaký byl. Raději kvapem zmizel z jeho kanceláře.

Jirka agresivně vyšel na chodbu směrem ke kopírce. Stál tam Lukáš. Kopíroval. Ihned si všiml šíleného výrazu na Jirkově tváři, a protože nevěděl, co honem udělat, začal alespoň nesouvisle mluvit: „Jirko, já, já mám dneska doktora, já jsem měl loni žloutenku, já, já musím dřív…“ koktal a snažil se číst v Jirkových očích. Jestli si Lukáš doposud nevšiml, že Jirka je nebezpečný psychopat, teď to věděl naprosto jistě.

Jirka přikývl způsobem, jako by si informaci pečlivě uložil do paměti, aby ji mohl kdykoli použít proti němu. Vztekle ho odstrčil od kopírky a vrazil do ní předvolání k soudu kvůli chybně zastavené veřejné zakázce z krátkého období jeho primátorství. Lukáš kvapem zajel do své kanceláře jako jezevec do nory a vystrašeně zavřel dveře.

Za Jirkou se cosi ozvalo. Prudce se otočil. Dvě usmívající se staré dámy držely v rukou několik knih a civěli na Jirku.

„Máte radost ze života?“ spustila jedna.

„Už jste četl Bibli? Ten jediný správný překlad svědků Jehovových?“ přidala se hned druhá.

„Rádi bychom si s vámi pohovořili…“

Jirkovi zrudly oči. Pohár právě definitivně přetekl. Vzal do ruky dřevěnou sošku skřítka, kterou neziskovka nedávno obdržela jako cenu za ekologickou osvětu, a vyrazil k ženám tak prudce, že se patrně nestihly ani nadechnout. Ozvala se tupá rána. Jedna z žen se bleskurychle skácela na zem a pleskla sebou o špinavé lino. Druhá vytřeštila oči, potom se zasténáním složila dlaně na hruď a skácela se také. Jirka začal nepříčetně sprostě řvát. Nikdo se neodvážil vylézt z kanceláře dlouhých patnáct minut. Nebyl k tomu ani důvod, o ženách ležících na zemi nikdo v kancelářích nevěděl. Teprve když se žena složená dřevěným trpaslíkem probrala v bolesti hlavy a začala ječet, došlo lidem v kancelářích, že se něco děje. Jirka už v tu dobu seděl na baru v nálevně v sousedním domě, dva panáky v sobě a pivo před sebou. Že ona druhá žena dostala infarkt a nikdo v prvních minutách nezavolal záchranku, aby jí dal šanci, vůbec netušil. Měl v hlavě Pánka a jeho úspěch nebo spíše svoji životní prohru.

Později se ukázalo, že žena, kterou Jirka poslal k zemi trpaslíkem, utrpěla výpadek paměti a vůbec si nedokázala vzpomenout, jak se do budovy s kolegyní dostaly. Zaměstnanci neziskovky svorně vypověděli, že v kritickou dobu seděli ve svých kancelářích, ničeho si nevšimli, nic neslyšeli, až teprve křik jedné z žen. Jirku prý nikdo před tím neviděl, snad ten den ani nebyl v budově a ničeho nezvyklého si nikdo nevšiml. Událost byla uzavřena jako nehoda. Zablácené lino dost klouzalo, jedna stará paní upadla a nešťastně se udeřila do hlavy, zatímco druhá si šokem přivodila infarkt. Svědkyně Jehovovy koneckonců neměly v budově co pohledávat, nikdo je nezval, využily otevřených dveří. Dřevěný skřítek od té doby stál na baru v hospodě sousedící s neziskovkou. Nikdo se neptal, proč tam byl. Prostě se tam objevil. Takové věci se v hospodách stávají. Za nějakou dobu ho uklízečka přesune někam do skladu, a až se bude měnit majitel, což se u těchto náleven děje poměrně často, poletí trpaslík do popelnice.

Příběh si můžete také zdarma poslechnout v audio verzi: Audiokniha: Politik, psychopat, zabi*ák

Zdroj:

TEMNOTA, Daniel. Politik, psychopat, zabiják. Praha: Granite Design, 2025 (e-kniha, ihned ke čtení).