Daniel Temnota

Smyšlený románový příběh o nesmyšlené temnotě naší doby. Epizoda padesátá a padesátá první: Viktor a Franta

Tuto epizodu si můžete také poslechnout.

Viktor

Kluci z terénu toho rána netušili, že byli v práci poslední den. Jirka je totiž odpoledne měl s pocitem velkého uspokojení vyhodit. Normálně předstírali práci, tak jako většinou, a bavili se.

Viktor: „Tak, hoši, naše hospodská situace měla včera dohru, vole.“

Dan: „Hovnó… Jakou?“

Viktor: „Ty vole, Tonda se spojil se starým kámošem a ten má dobrýho známýho na kriminálce. No a ten jim našel toho dementa, co nás v hospodě dojebal. Má pěkně nabitej rejstřík, nebylo to nic složitýho.“

Pepa: „No… a?“

Viktor: „Tonda šel do akce s ňákým ranařem z legie. Dva panáčky na uvolnění, vytáhli si toho dementa přímo z práce – ty vole, von dělá finančního poradce u ňákejch těch investorů nebo co – vytáhli si ho hezky na dvůr, aby je nikdo neviděl a neskutečně ho tam dojebali.“

Pepa: „No bodejť… Dobře mu tak, debilovi. Správně to kluci udělali.“

Dan: „Má, co chtěl, vole, má, co si zasloužil.“

Viktor: „Vole, ten dement se zvednul, bílá košile úplně rudá, vyplivnul dva zuby a prohlásil: Fair enough boys. A podal jim ruku.“

Dan: „Fakt jo? Tyhle lidi. Vole, v těch se nevyznáš.“

Viktor: „Tonda mu ještě zopakoval, že k nám do hospody už nepáchne a rozloučili se.“

Pepa: „Hustý, vole…“

—–

Jirka nakonec vyhodil všechny kromě Šišky a dvou Lenek. Byla to jeho stará známá strategie. Jen co se zbavil všech lidí – a jejich vyhazování si opět nesmírně vychutnal – nabral na jejich místa nové lidi z úřadu práce, na které dostane pokrytí mzdy na jeden rok od státu. Jakmile podpora jejich mzdy skončí, většinu opět vyhází. Je to takový Jirkův cyklus, něco jako příroda, která se na jaře probouzí a před zimou usíná. Jiří Král byl něco jako Bůh, který ten věčný koloběh řídí. Nechá povstat, nechá padnout. Byl to neodvolatelný Jirkův rytmus a nikdo s ním nezmohl zhola nic. Často nechal padnout ještě dříve, než nazrál obvyklý čas. Měl to prostě rád.

Franta

Franta se ve vězení velmi dobře zabydlel. Práce pro Patrika byla stabilní a po nějakém čase také lépe placená. Čas si zpestřoval vším, co se nabízelo, a proto také každou středu navštěvoval sezení s vězeňským kaplanem. Nějakou dobu to trvalo, ale nakonec se přeci jen stalo, že Franta uvěřil. Ne že by byl před tím nějaký ateista, vždycky věřil, že něco nahoře musí být, ale na středečních hodinách ho kaplan Zbyšek Vopičák – Frantu to příjmení vždycky pobavilo – zasvětil do křesťanské víry, uvedl ho do četby Bible a Frantovi se otevřel úplně nový svět, o kterém dosud nevěděl, a co bylo důležité, celý ten obrovský svět byl bez omezení dostupný z vězeňské cely. Franta začal číst Bibli, knihy o životech světců, kteří umírali pro víru v římských arénách – dost mu to připomínalo ty nejbrutálnější MMA fighty, kdy se jde proti bachařům o všechno – spirituální příručky a spoustu dalších zajímavých knih. Každou středu se po sezení s kaplanem účastnil mše ve vězeňské kapli a pronikal do duchovního světa, který neměl hranice omezené vězeňským plotem.

Patrik byl nějakou dobu nervózní a čekal, jestli Franta z toho křesťanského brainwashingu nezblbne – musel by se ho zbavit a na celu dosadit někoho normálního – ale to se nestalo. Franta zůstal spolehlivým spolupracovníkem a jeho náklonnost k fightům zůstala naprosto nezměněná. Pro Frantu se změnil jen smysl jeho bytí, a to byl ryze vnitřní motiv. Pro vnější svět zůstal naprosto stejný. Patrik si oddechl, protože měl Frantu svým způsobem rád a případná nehoda ve sprchách by ho netěšila. Na druhou stranu by ho ale nijak výrazněji nemrzela. Byznys je prostě byznys. Nebylo to ale nutné. Franta makal dál. Už se ale neděsil těch let, která ho ještě čekala za mřížemi. Objevil nekonečný svět, hltal knihy a věděl, že ten čas stráví smysluplně.

Všechno bylo zalité vězeňským sluncem, dokonce měl Franta pocit, že mu životní štěstěna opravdu přeje, ovšem v lednu 2022 přišel nečekaný šok. Zcela náhle a nečekaně zemřel na infarkt ředitel věznice Prejt ve věku 53 let. Patrik udělal všechno, co bylo v jeho silách, aby jeho místo převzal náměstek, který věděl, jak to chodí a s Patrikem už i spolupracoval. Jenomže všechno dopadlo úplně jinak. Bylo vypsáno výběrové řízení a vítězem se stal naprosto cizí člověk z České Lípy, bývalý ředitel tamější městské policie. Jamile nastoupil, vyházel celé širší vedení a dosadil si svoje lidi. Okamžitě si zjistil, kdo ve vězení přesluhuje a bez odkladu požádal o přeložení do jiných věznic v rámci běžné rotace vězňů. Patrik byl bohužel jeden z devatenácti muklů, kteří se necelé tři měsíce po smrti ředitele stěhovali do věznice v Kuřimi. Na druhou stranu republiky. Nic horšího se mu nemohlo stát. Tři sta kilometrů od téměř dokončeného domu! Ze dne na den bez příjmu! V novém vězení bez jakéhokoli postavení! Zkoušel to všemožně zvrátit, ale nový ředitel dobře věděl, že ti, kteří tady byli dlouho a neustále si nechávali navyšovat trest, tahali za nitky a vládli. Patrik prostě neměl šanci. Před Velikonocemi přijel autobus a Patrika už v Rýnovicích nikdo nikdy neviděl. Franta později zaslechl, že se po několika nakládačkách v Kuřimi oběsil v cele na prostěradle. Ať už to bylo jakkoli, oba ředitelské domy na protějším kopci byly dokončeny pro nové majitele. Větší koupil majitel jablonecké energetické firmy, mimo jiné zásobující rýnovickou věznici teplem, a menší – Patrikův důchodový sen – koupil majitel nedalekého autoservisu. (Později se rozvedl a nechal dům bývalé manželce, které se v něm líbilo, až na ten odporný výhled na věznici.)

Franta vyfasoval nového spolubydlícího. Byla to tlama, ale docela si sedli. Bohužel, s Patrikem odešel i byznys. Nikdo to po něm nedokázal převzít a organizovat. Nové vedení věznice dosadilo nové dozorce a všechno bylo nutné vybudovat na zelené louce znovu od začátku. Franta na to neměl organizační schopnosti. Bohužel skončily také MMA fighty, a to Frantu mrzelo nejvíc. Na druhou stranu měl více času na četbu a vnitřní cestování po nekonečném světě osobní spirituality.

Příběh si můžete také zdarma poslechnout v audio verzi: Audiokniha: Politik, psychopat, zabi*ák

Zdroj:

TEMNOTA, Daniel. Politik, psychopat, zabiják. Praha: Granite Design, 2025 (e-kniha, ihned ke čtení).