Varování: ženské se do sebe pustily, samá vulgarita! Smyšlený románový příběh o nesmyšlené temnotě naší doby. Epizoda dvacátá devátá: Táňa, 17. 10. 2020
Tuto epizodu si můžete také poslechnout.
V kanceláři dvou Lenek se pilně pracovalo na dokončování projektu, který měl zajistit financování mozaikového sečení rozlehlých luk na Plzeňsku pro příští tři roky. Vonná tyčinka ještě doutnala a sytila vzduch příjemnou intenzivní vůní. Z Lenčina počítače do prostoru tiše a nenásilně vstupovala indická meditační hudba. Výhled z okna byl zalitý podzimním sluncem, které rozsvěcovalo červeno žlutou hru barev listnatých stromů. Byl to jeden z těch podzimních dnů, kdy je člověku prostě dobře, a to se příjemně propisovalo do atmosféry v kanceláři.
Táňa: „Holky, Jirka vyhodil Matouše. Nějak náhle nebo co. Bude se muset udělat výběrko na jeho místo. Má tam na stole moře práce. Uděláš to, Leni?“
Petra: „Máťu, jo? No ten mi bude chybět!“
Lenka O.: „No, to jsem nadšená, sama nevím, kam dřív skočit. No jo no, já to nějak připravím…“
Táňa: „Já si myslím, Petro, že ty si ho rychle nahradíš.“
Petra: „Hele, nech si ty kecičky pro svýho bejvalýho a neser se do mě, jo.“
Táňa: „Nebo?“
Lenka O.: „Nemohli byste mi s tím pomoct, já to časově fakt nedávám.“
Do kanceláře vstoupil Šiška. Nadechl se, zakuckal se z intenzivní indické vůně, zjistil, že se o něčem diskutuje, vydechl, chvíli poslouchal, a jakmile rozklíčoval napjatou atmosféru, beze slova zase opustil místnost.
Petra: „Hele, nezkoušej na mě ty svý hry, holčičko.“
Táňa: „Já jenom konstatuju, že si každej výpadek rychle nahradíš, ty čubko.“
Petra: „To je pouze a výlučně moje věc, ty blbá krávo, to vůbec neřeš.“
Lenka O.: „No tak já asi poprosím…“ – chvíli se zamyslela a udělala obličej značící nevyřešitelnou věc – „někoho jinýho.“
Táňa: „Co se do mě navážíš, ty kurvo! Všichni víme, co seš zač, ty špinavá děvko!“
Do zvuku meditačních tibetských misek se vložil krásně melodický indický sitár a zpěvačka s velmi vysokým, ale přesto příjemným hlasem.
Lenka O.: „… jenom teď teda fakt nevím koho…“
Petra: „Ty debilní píčo, ty seš fakt ubohá!“
Táňa: „Běž si zaprcat a nevotravuj tady, ty kurvičko!“
Lenka O. „To ho musel vyhazovat zrovna teď? Když je tolik papírování?“
Šiška ještě jednou nakoukl, asi v domnění, že už je vyřešeno a může vstoupit se svým požadavkem, ale okamžitě pochopil, že vyřešeno není, a tak se jeho hlava ve dveřích zanořila stejně rychle, jako se vynořila.
Petra: Na tebe vůbec nebudu reagovat, ty vydlabaná krávo! Nestojíš mi za ani za větu, ty blbko. Debilní, stupidní, nevystudovaná hlupko!“
Táňa: „No jo, kurva, inženýrka promluvila. Beztak sis tam ty zkoušky všechny vyšukala.“
Lenka O.: „Holky, fakt byste mi s tím nepíchly?“
Petra: „A seš v koncích, pindo.“
Petra odhalila Táninu slabinu. Táňa usilovně přemýšlela, jak verbální útok vybrat, ale nepřišla na to. Lenka O. sklopila hlavu do dlaní a představila si, co ji v nejbližších dnech všechno čeká. Nedalo se to zvládnout. Přesto věděla, že musí. Petra vítězně odešla do své kanceláře, zatímco v Táně se vařila krev. Na chodbě spadl obrázek – Jirka z kanceláře zanadával. Táňa se opět rozhodla – bylo to už poněkolikáté, a nakonec to nikdy nedopadlo – že si dálkově udělá alespoň bakaláře, aby na ni nemohl nikdo takto nechutně machrovat.
Příběh si můžete také zdarma poslechnout v audio verzi: Audiokniha: Politik, psychopat, zabi*ák
Zdroj:
TEMNOTA, Daniel. Politik, psychopat, zabiják. Praha: Granite Design, 2025 (e-kniha, ihned ke čtení).

Celá debata | RSS tejto debaty