Smyšlený románový příběh o nesmyšlené temnotě naší doby. Epizoda osmnáctá: Autobus, 5. 5. 2020
Tuto epizodu si můžete také poslechnout.
Když autobus přivezli na dvůr, položil si Jirka otázku, jestli to byl dobrý nápad. Potom si ale připomněl, že fakturu spláchly dotace na mobilitu neziskovky a velký rudý nápis „KSČM“ s menším mottem „Vysušíme bažiny kapitalismu“ překryje velký modrý nápis „Spravedlnost“ s menším mottem „Vrátíme vodu do krajiny“. (Něco jako když člověk překrývá starší kérku, co už vyšla z módy, novou větší kérkou, která však bohužel také brzy vyjde z módy a po sérii přešlapů se ukáže, že ta původní byla nejmenším zlem. To už je ale končetina kompletně pokrytá black workem.) Koneckonců, když už si udělal ten otravný řidičák na autobus, bylo by škoda couvnout. Kontaktní kampaň odřídí sám.
Myslel si, že je to geniální nápad, který osloví nerozhodnuté voliče na náměstích. Poradil mu to Šiška. Realita byla taková, že to bylo všem lidem na malých náměstích Plzeňského kraje zcela u prdele. Těch pár důchodců, co upalovalo přes náměstí do Lidlu za slevou, si rozhodně nevšimlo, kdo řídil ten divný autobus polepený přírodou a kromě upalujících důchodců a hrstky posedávajících (většinou perníkem nastřelených) Romů v kšiltovkách NY nebyl přes den na náměstích kraje nikdo, kdo by stál za kampaň. Pestrý autobus vyhlížející jako reklama na rajskou zahradu před prvním hříchem Adama a Evy stával na náměstích jako kůl v plotě – osamocený, divný, nepochopený. Přesně jako Jirka. (A stejně jako nová větší kérka, byla i rajská zahrada na autobuse pěkně drahá. A vůbec nejhorší na tom bylo, že v určitém světle, z určitého úhlu, prosvítalo původní motto a dalo se tak přečíst: KSČM Spravedlnost – Vysušíme vodu. Pravdou ale bylo, že tento nápis se zjevoval pouze pod úhlem 27 stupňů pohledem zezadu při ostrém zapadajícím slunci, což se při reálných výskytech lidí na maloměstských náměstích v tuto večerní dobu (nebyl tam skoro nikdo), stojících přesně v daném úhlu, rovnalo za celou dobu kampaně asi devíti lidem. Z nich dvě byly děti, které buď neuměly číst nebo jim to bylo jedno, a jeden byl důchodce, kterého to skutečně zaujalo a Spravedlnost proto skutečně zvolil. Byl samozřejmě oklamán, protože chtěl volit uskupení KSČM Spravedlnost, které přesně saturovalo jeho voličské potřeby. Bohužel, takové uskupení neexistovalo.)
Za celý ten zbytečný měsíc kampaně autobus posloužil jen ke dvěma pořádným pijatikám – jednou se Jirka nehorázně zlil se sociálními demokraty v Klatovech, kde musel přespat na náměstí Míru v autobuse a po druhé poměrně nečekaně s Mildou Penaltou a jeho podržtašky z ODS na Masarykově náměstí v Nýřanech, kde přijal pozvání na fotbalový zápas ve švýcarském Zürichu a nakonec ten kousek do Plzně risknul a opilý v pořádku dojel (ten pes už by stejně dlouho nežil) – a v závěru kampaně v něm Jirka ošukal místostarostku Tachova, zatímco její manžel debatoval se všemi (třemi) lidmi z Jirkova týmu o nutnosti zadržovat vodu v krajině. Nebylo to špatné, ale nevolila ho ani místostarostka, ani její manžel, i když ten to velmi dlouho zvažoval, nakonec ale zůstal věrný komunistům. Jirkovi se nápad na koupi autobusu později polepeného zahrádkou zdál málem geniální, ovšem voliči to viděli poněkud jinak. To ale Jirku nemohlo rozhodit, protože každý věděl, že kontaktní kampaně vypadají ve všech partajích více méně stejně: je to nahánění voličů, jako když sběratel motýlů běhá po louce se síťkou a honí toho jednoho vystresovaného chudáka sem a tam. Jirka se uklidňoval myšlenkou, že hlavní útok na voliče proběhne na sociálních sítích – tam dnes retardi tráví většinu svého času, říkal si – a poslední ránu zajistí billboardy těsně před volbami. Když jede retard autobusem na šestou do práce, musí dostat pořádnou nakládačku z billboardů, aby v práci s ostatními nemluvil o ničem jiném, než o Jirkovi a jeho kandidatuře. To byl Zdeňkův plán a Jirkova velká naděje.
Jirka nakonec přesvědčil Zdeňka, že kampaň na sociálních sítích postaví na vodě. Doslova. Hlavní slogan zněl: Vrátíme vodu do krajiny. Jirka tomu věřil, ale jako obvykle byl sám. Dokonce i nejzarytější leštiči Jirkovy kliky měli vážné pochyby, zda se přeci jen nejedná o politickou sebevraždu. Zdeněk dobře věděl, že ano, ovšem zákazník měl požadavek, tak ho prostě zpracoval.
Příběh si můžete také zdarma poslechnout v audio verzi: Audiokniha: Politik, psychopat, zabi*ák
Zdroj:
TEMNOTA, Daniel. Politik, psychopat, zabiják. Praha: Granite Design, 2025 (e-kniha, ihned ke čtení).
Celá debata | RSS tejto debaty