Daniel Temnota

Smyšlený románový příběh o nesmyšlené temnotě naší doby. Epizoda sedmnáctá: Šiška, 18. 9. 2020

Tuto epizodu si můžete také zdarma poslechnout.

Šiška si po trojce s Petrou a Matoušem uvědomil, že se doposud trestuhodně okrádal o rozkoš spojenou s muži. Doposud spal jenom se ženami, ale denně masturboval u porna a u toho byl vzrušením úplně bez sebe. Teď pochopil proč. Vzrušovaly ho totiž nejen ženy, ale ve stejné míře také muži. Teď jako by objevil novou dimenzi, která se mu skrývala – a přitom ji měl denně na svém monitoru doslova před očima – a měl z toho až dětinskou radost. Usilovně přemýšlel, jak zapojit do sexu chlapa, nebo spíš mladšího kluka, lysého, hubeného, hezkého…

Matouš po posledním útěku z trojky asi nepřipadá v úvahu. Mladí kluci z dolního patra – fundraiseři – ti by šli. Těžko tam ale může jít a říct jim: dejte si pauzu a pojďte si se mnou a s Petrou zašukat. Na chvíli si představil grupáč celé neziskovky a dceřiných firem. Dvě desítky lidí v zasedačce. Pořádná šukačka. Snad jenom Jirku by z toho vyčlenil, protože ten by tam vnášel hierarchii a ta není v grupáči vítaná. Všichni si musí být rovni a oddat se rozkoši. Šiška si u té představy poprvé připustil skutečný sex s druhým mužem a ztvrdnul mu penis. Nejprve si představil, že by to byl on, kdo by dělal tátu. Šlo to. Poté si opatrně připustil roli mámy. Trochu s tím bojoval. Nešlo to. Dal si jointa a pokračoval ve fantaziích. Nakonec to šlo. Šiška byl mentálně připraven na obě role a přiznal si, že rozjíždí fázi hledání chlapa na sex. Oproti ženským to je složitější, tam je vždycky možnost zajít si do bordelu. O řiťopiších seznamkách »sex tady a teď« neměl nejmenší tušení. Šiška se ale nehodlal vzdát. Měl čas. Nespěchal. Počká si a uvolní mohutná stavidla své potlačované rozkoše…

Najednou mu to projelo hlavou jako blesk. Na exkurzi v Německu seděl u stolu se dvěma Lenkami a nedobrovolně poslouchal nekonečné babské tlachy. Teď mu ale ze vzpomínek vyvřely dvě zásadní věty toho večera: „Hele, ten Lukáš je tutově teplej, viď? To jó, ten je jasnej…“ Dvě Lenky, dva stejné názory. Vzal to jako bernou minci. Sebral odvahu a šel dolů do Lukášovy kanceláře. Cestou usilovně přemýšlel, jak na to půjde, přesto ale ve chvíli, kdy zaklepal a vstoupil, neměl absolutně žádný plán.

Šiška: „Ahoj, jak je?“

Lukáš: „Čau, v pohodě. Jak ty?“

Šiška: „Ale jó, dá se to… Tak jsem si říkal, že jsme ještě nebyli na pivku, víš co… Já celkem jako s každým tady čas od času zajdu na jedno, pokecáme, proberem to, znáš to…“

Lukáš: „Jó, jasný, to já se přidám. Já teda pivo moc nepiju, spíš teda vůbec, ale nějakej dobrej drinčík, nějaký mochýtko třeba, to já můžu.“

Mochýtko! Bingo! Teď se jednoznačně vyoutoval, projelo Šiškovi hlavou.

Večer šli do Singl baru v Šermířské ulici, dobře se pobavili, trochu popili a nad ránem si je vzájemně vykouřili v parčíku za barem. Jestliže doposud se Šiška cítil spokojeně, od tohoto okamžiku, kdy mu spadl z očí zaslepující závoj předsudků, se cítil blaženě. Změna ovšem neproběhla pouze v Šiškově vnitřním světě: jako by totiž přehodil výhybku svého chování vzhledem k ostatním; po tomto přelomovém zážitku, který s Lukášem ještě mnohokrát zopakovali, přestal být takovou zákeřnou sviní, jakou býval. Ne že by se z něho stal přes noc dobrák od kosti, který vždy nabídne pomocnou ruku a rozdá se pro bližního, to zas ne, ale změna byla pro ostatní viditelná, stejně tak jako těžko pochopitelná. Po několika měsících už Šiška nebyl největší sviní v neziskovce a provázaných firmách. Neškodil už tolik ostatním, nevypouštěl lži jen tak ze škodolibosti, tolik nepomlouval a jednou dokonce svatou trojici pochválil za dobře odvedenou práci. To byl pro kluky opravdový šok! Lukáš naproti tomu zůstal úplně stejný: milý, příjemný, usměvavý a vždy nachystaný vyměnit si s Šiškou dávku tělesných tekutin.

Příběh si můžete také zdarma poslechnout v audio verzi: Audiokniha: Politik, psychopat, zabi*ák

Zdroj:

TEMNOTA, Daniel. Politik, psychopat, zabiják. Praha: Granite Design, 2025 (e-kniha, ihned ke čtení).