Daniel Temnota

Smyšlený románový příběh o nesmyšlené temnotě naší doby. Epizoda desátá: Oskar, 24. 6. 2020

Příběh je rovněž zdarma k poslechu v audioknize.

Oskar byl vystudovaný ekolog a vášnivý cestovatel. Jirka jím pohrdal ještě více než ostatními. Jaká – v očích Jirky – zbytečná existence, idiot, co marní čas stupidním bezúčelným cestováním po světě. V neziskovce měl na starosti teambuildingové akce pro firmy, vzdělávací akce pro veřejnost a hlavně garanci projektů díky dosaženému vzdělání. Dostal se sem přes Petru, kterou potkal při cestě po Indii. Dodnes si to setkání pamatuje: seděl ve špinavé hlučné čajovně a četl si svou oblíbenou knihu Stopařův průvodce po galaxii. A v tom se zjevila Petra. Svou krásou to tam doslova rozsvítila a Oskara omráčila. Slovo dalo slovo a Oskar na doporučení po návratu z cesty zamířil k Jirkovi na hrad.

Přitom chybělo málo a z Indie by se býval vůbec nevrátil, jeho půlroční cestu totiž rytmizovala řada nešťastných událostí: hned první měsíc cesty ho jakási zákeřná infekce srazila na kolena a jeho téměř bezvládné tělo bylo rikšou přepraveno do nemocnice (přičemž ho někdo stihl okrást o veškerou hotovost a cennosti), kde ho na poslední chvíli vyrvali z náručí smrti. Už ho olizovala. Za další dva měsíce se v kašmírském Šrínagaru připletl do demonstrace, která skončila střelbou do lidí. Tam měl štěstí, prokličkoval mezi kulkami a tři dny se schovával u tamější rodiny, než skončil zákaz vycházení. Nejhůř ale bylo v závěru cesty po Indii, kdy s Angličanem Timem, kterého potkal v Rádžastánu, vyrazili na třídenní safari na velbloudech. Druhý den, právě když byli nejdál od civilizace, kousnul jeho velbloud Timova velblouda zezadu do slabin, načež se do sebe pustili, aby se po chvíli naprosto splašili a nejvyšší možnou rychlostí vystřelili kamsi pryč. Rostly tam stromy se silnými horizontálně rozloženými bodlinatými větvemi, pod nimiž velbloudi proběhli a právě do nich byli oba svými velbloudy v maximální rychlosti vrženi. Bylo to bolestivé a krvavé, bylo to na hraně, ale oba přežili. Snad i díky tomuto meznímu zážitku se od té doby pravidelně každý rok navštěvují. Angličan Tim nikdy nezapomene zdůraznit, že jezdí do postkomunistické východní Evropy rád a Oskar mu nikdy nezapomene namítnout, že jsme Evropou střední a k neokomunismu mají nakročeno země na západ od ní.

Oskar měl pro Jirku cenu pouze pro to, že vystudoval aplikovanou ekologii se zaměřením na říční nivy a byl na dvousemestrové stáži ve Francii, kde byl součástí projektu renaturace rozsáhlého mokřadu. Díky tomu měl dostatečnou odbornost a poskytoval Jirkovi doklad o potřebném vzdělání v oboru a zkušenosti se zakázkou podobného nebo většího rozsahu. To bylo klíčem pro získání dotací. A právě proto a jenom proto ho Jirka potřeboval; nebýt projektu mokřadů v Rokycanech, nikdy by ho nebyl přijal. Rád ho neměl, ale to nic neznamenalo, protože Jirka neměl rád nikoho, dokonce mu naprosto nezáleželo ani na jedné z Lenek, se kterými spal (doposud odděleně, i když myšlenky na trojku byly časté). Byly pro něho jen nezbytným protějškem pro vyvržení ejakulátu. Nic víc, nic méně. Jirka necítí a nikdy v životě necítil žádnou empatii. Na ostatních lidech mu absolutně nezáleželo, bylo mu úplně jedno, když někdo trpěl, a naopak rád způsoboval bolest ostatním tak, aby bylo zjevné, že bolest pocházela od něho a dotyčný s tím nemohl nic dělat. Jirkovi vždy záleželo pouze na něm samotném, jeho politické, ekologické a také podnikatelské kariéře. Málokdo si uvědomoval, že za jeho jedovatými výpady proti úspěšným plzeňským stavebním firmám nebylo nic jiného než obrovská závist. Jirka zoufale toužil být vedle své politické a ekologické činnosti (těm dával první a druhou příčku v osobním žebříčku hodnot), také úspěšným podnikatelem (a tato skutečnost zaujímala hned třetí místo). Někdy se zasnil: viděl se jako majitel velké úspěšné firmy, kde ho stovky zaměstnanců obdivují; viděl se v luxusní moderní vile, kam za ním jezdí na konzultace důležití lidé; viděl se, jak dává rozhovory coby geniální podnikatelský vizionář; viděl se jako boháč… Někdy se toho sám lekl, vždyť je levicový politik! Ale potom si řekl něco v tom smyslu, že by se neměl lekat sám sebe a raději si více naslouchat. Ať se lekají retardi. Král se přeci nebude stydět za svou sílu!

Oskar byl v neziskovce skoro neviditelný. Nemastný, neslaný, dělal to, co měl. Zapamatovatelným prvkem byly jeho blonďaté dredy dosahující na široká ramena – v mládí vesloval –, světlá bradka s rezavým nádechem a příjemné světle hnědé oči. Vztahy s ostatními měl zcela nekonfliktní, ale jeden vztah byl přeci jen bolavý – vztah s Petrou. Do té se totiž bláznivě zamiloval hned při jejich prvním setkání v Indii a jeho nástup do neziskovky byl motivován právě a jedině Petrou. Chtěl být s ní. Chtěl ji získat. Byl do ní opravdu beznadějně zamilovaný, a to mu vydrželo roky, dokonce i když Petra byla mimo republiku na svých ekologických misích. Jestli se někdo v neziskovce těšil na příjezd Petry, byl to právě Oskar. Dokonce si odstřihával krejčovský metr; čtyřiadvacátého června mu v ruce zůstala jednička. Jeho životní láska se zítra objeví na baráku…

Bohužel, Oskar byl vlídný dobrák, na všechny hodný, věčný kliďas, a to Petru absolutně nepřitahovalo. Naopak, hodní chlapi ji spíše odpuzovali. Imponovali jí agresivněji založení lovci, co se nestydí prosadit se a vládnout. Chlapi se strništěm, příliš se nestarající o to, jak právě vypadají, ale přesně vědí, co chtějí. Pěstěné bradky a dredy s barevnými korálky považovala za typický znak nepoužitelného dobrovolníka, který ani za mák neví, co chce, ale stále se debilně usmívá. Petra měla ráda chlapy, kteří se mračí, vyvolávají v lidech nejistotu nebo i strach. Proto se taky párkrát vyspala s Jirkou, ale ten byl ještě mnohem komplikovanější, toho rozhodně ráda neměla. Na každý pád Oskar neměl nejmenší šanci. To ovšem nevěděl, a tak si nechal přidat několik duhových korálků do blonďatých dredů – LGBTQ+ přeci frčí – dlouhou bradku spletl do copánku, a dokonce i na něj zavěsil duhový korálek. Jeho indiánské tetování už pravda vyšlo z módy, ale stále vyjadřovalo soulad s přírodou, a to – jak byl přesvědčen – mohlo Petru zaujmout. Bohužel se v Petře ani trochu nevyznal.

Příběh si můžete také zdarma poslechnout v audio verzi: Audiokniha: Politik, psychopat, zabi*ák

Zdroj:

TEMNOTA, Daniel. Politik, psychopat, zabiják. Praha: Granite Design, 2025 (e-kniha, ihned ke čtení).