Daniel Temnota

Neskutečný román o skutečné temnotě naší doby. Petra, 24. 5. 2020

Proglas: Veškeré události tohoto příběhu – jakkoli by se v nich leckterý reálný psychopat mohl ve své sebestřednosti zahlédnout – jsou pouhým výplodem mé choré fantazie…

„Lidí je jak sraček, neberu na ně žádný ohledy, oni taky na planetu serou. Pro vás jsou teď a tady nejdůležitější tyhle tři rodiny horských goril a ochrana jejich přirozenýho prostředí. Všechno, co tady děláme, je pro jejich dobro. Dobro, rozumíte? Jamani jenom ničej a produkujou odpad, včetně těch, co jsou zaměstnaný v parku. Běžte se podívat do těch jejich slumů, jakej dar jsou pro planetu! Uniforma z nich nedělá skutečný ochránce přírody, to si pamatujte! Lidi – a pro jamany to platí dvojnásob – jsou pro planetu zlo. Zlo, rozumíte?“ křičela Petra horlivě na tři nové dobrovolníky, kteří právě dorazili z Česka na půlroční misi v rámci ochrany zbytků deštného lesa a posledních rodin horských goril v Kongu.

Petra Putnová – vedoucí české buňky programu Udržitelný svět bez hranic – považovala jamany, jak se mezi bílými ochránci říkalo černochům, za nutné zlo. Žijí v Kongu – o. k., bohužel –, ale přírodě, a gorilám obzvlášť, by bez nich bylo mnohem lépe. Petru už po dvou letech práce v Kongu neskutečně srali. Jedna chráněná gorilí rodina se patrně od nich nakazila ebolou a přežil jenom nejstarší samec. Jediná funkce, kterou jamani vykonávali dobře, dokonce hodně dobře, byla funkce uspokojování její neustálé chutě na sex, přesněji řečeno na …autocenzura – bez cenzury v e-knize…

Čeští chlapci s dlouhými vlasy, citliví, jemní, na všechny hodní. Někteří poslední dobou dokonce i s barevně nalakovanými nehty! Tyhle (pro Petru) chlapečci byli v parku úplně zbytečně. Tvrdou práci v parku nezvládali a její konstantní sexuální apetit nedokázali uspokojit ani náhodou. Jaman se na nic neptal, nemyslel a jakmile ho Petra připustila, odvedl perfektně svoji práci. Bohužel to byla jediná práce, kterou jaman odvedl perfektně; vlastně jediná, kterou vůbec odvedl. Velkou nevýhodou bylo, že jamany si musela oblékat (tak sama říkala nasazování kondomu), přestože to měla mnohem radši bez, ale to vzhledem k míře HIV pozitivních v Kongu prostě nešlo. Nebyl v tom žádný rasismus, ani explicitní, ani implicitní, byla v tom pouze …autocenzura – bez cenzury v e-knize…

Její předchozí roční mise proběhla v Indonésii, kde sice dosáhla dobrých výsledků vzhledem k rozšíření národního parku a ochraně makaků, ale s chlapama to byla naprostá tragédie: malí, slabí, hladcí, prostě bída nad bídu. Jeden jaman v Kongu odvedl v posteli víc práce než pět rejžáků v Indonésii. – Rejžáci. Ani v tom nebyl rasismus, prostě to sedělo a Češi umí věci vystihnout nezávisle na tom, zda to je nebo není takzvaně korektní. Samozřejmě jaman převyšoval rejžáka pouze v posteli – na pracovišti, v parku, tam to bylo přesně naopak. Jamani jsou líní, nespolehliví, čas pro ně absolutně nic neznamená, slovo kvalita vůbec nemají ve slovníku. Sílu sice mají, ale jsou ochotni ji použít jen v boji proti sousednímu etniku. Rejže mají alespoň disciplínu. – Jamani mají mnohem větší ptáky než vlasatí hošani z Česka, mají je tvrdé na lusknutí prstu a dvě tři čísla bezprostředně po sobě jim nečiní problém. Chlapci z Čech Petru taky často chtěli – pokud to nebyli teplouši, což Petra v zásadě neodsuzuje, ale ve svém týmu to nesnáší –, ale po připuštění to nikdy nebyla žádná sláva.

Petra kázala v Kongu naposledy. Jak horlivě šermovala rukama, její pevná velká ňadra na krásném štíhlém těle velmi silně poutala pozornost českých dobrovolníků i přihlížejících jamanů. Špinavě blonďaté vlasy a zelené oči byly (nejen) v Africe dostatečným zdrojem pozornosti, ale nadto byla Petra opravdu neobvykle krásná. Její přirozená a ničím nezvýrazňovaná krása ostře kontrastovala s velmi prostým, až šupáckým oblečením, na němž si ale zakládala. Jednak bylo její vizitkou, také ovšem zvýrazňovalo její přirozenou krásu. Kontrasty prostě fungují.

Za měsíc se vracela do Čech, kde ji čekala pozice manažerky projektu nově vznikajících mokřadů u Rokycan. Na projekt se nesmírně těšila. Nelegální skládka, která se za desetiletí rozrostla do obludných rozměrů na podmáčeném terénu říční nivy, se bude likvidovat a vznikne přírodní lokalita s naučnou stezkou a ekologickým školícím centrem na okraji pozemku. V plánu byly pozorovatelny ptactva v korunách stromů, mola a jeden srub umístěný na ostrůvku největšího jezera k pozorování vodních živočichů. Ten projekt byl naprosto fantastický. U Jirky Krále už pracovala. Neměla ho ráda, ale to pro ni bylo úplně vedlejší, lidi ji nezajímali a vztahy už vůbec ne. V jejích očích byl Jirka úspěšný lovec dotací. Pokud někdo dokáže dvacet let živit své firmy a neziskovky výhradně z dotací, nakupuje z nich pozemky i domy, hojně navštěvovaný web Moje Plzeň (který se tvářil jako informační, ale ve skutečnosti to byl Jirkův politický kalkul) a ještě z toho zaměstnává padesát jinak nezaměstnatelných lidí, je to dotační kouzelník a fakt, že ho neměla ráda, šel zcela stranou. Skutečnost, že se Jirka chápal jako spasitel – totiž spasitel přírody a ano, Jirka si to o sobě opravdu myslel – Petru dráždila, protože některé jeho metody v přístupu k lesům absolutně neschvalovala. Co se ale týkalo mokřadů, nebyl Jirka pro Petru sice spasitel, to tedy opravdu ne, ale rozhodně byl velmi zkušený guru, mokřadní mág. Mokřady prostě uměl. Osobní averze šla proto stranou.

Petru čekal zajímavý projekt, plně v souladu s jejími sny zářivé kariéry v oblasti ochrany přírody. Všechny její myšlenky – a přemýšlela opravdu hodně, vlastně pořád, dokonce i při sexu s několika partnery, což považovala za svou chybu (chtěla by při tom prostě vypnout, nechat se …autocenzura – bez cenzury v e-knize…  – všechny její myšlenky byly protkány tématem ekologie, lépe řečeno dosažení zasloužené vážnosti ve světě ekologie a praktické ochrany přírody. Dokonce i při samotném vyvrcholení, když jí dva jamani …autocenzura – bez cenzury v e-knize… s patřičnou mírou agresivity, která ji mimořádně vzrušuje – myslela na to, jak někde přebírá cenu za ekologický počin roku. Hulákala tedy naposledy na tři vyplašené chlapce s culíčky (a jednoho dokonce s lenonkami a Buddhou vytetovaným na lýtku, stoprocentní bukvice!), kteří – jak Petra věděla a byla z toho unavená – za pár hodin dostanou z konžské stravy průjem, zítra se přidá zvracení, potom se na slunci spálí a minimálně jeden z nich dostane do dvou týdnů malárii a poletí promptně domů. Pak bude děkovat českým lékařům, že nezdechnul a bla bla bla… Už aby byla v Plzni a rozjela nový projekt. V hlavě už měla pouze mokřady u Rokycan; gorily musí převzít někdo, kdo má ještě energii hádat se s jamany. Už se nemohla dál vyčerpávat všudypřítomnou korupcí, která prorůstá celou společností v Kongu jako pevná kostra. Každý chce ze všeho provizi, nic se nedá zařídit napřímo, všechno se musí promazávat… Už na to prostě neměla.

Zdroj:

Daniel Temnota. Politik, psychopat, zabiják. (Praha, 2025, e-kniha)

Koupit online ihned ke čtení