Politik, psychopat, zabiják

22. septembra 2025 11:59, Prečítané 601x, danieltemnota, Nezaradené

Smyšlený románový příběh o nesmyšlené temnotě naší doby. Epizoda třicátá osmá a devátá.

Tuto epizodu si můžete také poslechnout.

Petra, 2. 2. 2021

Nějaké výsledky voleb a podobné nepodstatné nesmysly byly Petře naprosto ukradené. Soustředila se na skutečně důležité věci – totiž ochranu nemocné přírody – a pěna dní pěnila naprosto bez impaktu na její soustředěnou mysl. Dostala na starosti nový projekt nazvaný Plzeňská Amazonie. Jeden z dalších Jirkových až neskutečně dobrých nápadů, ovšem plný stejně velkých jako neskutečných výzev a nejasností. Vrhla se do toho po hlavě. Po přírodní stránce bylo všechno v podstatě jasné – zlikvidovat křídlatku, vyčistit říční koryto, pročistit nálet, zkontrolovat staré stromy, vybudovat naučnou stezku… Místo ji úplně uchvátilo. Stála tam po kolena v řece obklopená bujnou zelení, jíž vévodily dvě stě let staré stromy, a přitom byla jen tři kilometry od hnusného plzeňského sídliště. Jirka zase udeřil hřebík přímo na hlavičku. Jenomže tady byl jeden zásadní problém s úřady, které nebyly nakloněny tomu, aby se z lokality stala chráněná oblast a mohla se na ni vztahovat speciální legislativa, která byla k takovým projektům nutně potřeba. Jirka proto Petru propojil se Zdeňkem, aby jí pomohl přesvědčit úředníky.

Bývalo by to i šlo, ale Zdeněk už měl v té době jiného solventního klienta a Jirka ho po prohraných volbách naprosto nezajímal. Petra ho naháněla asi dva týdny, než se rozhodla, že za ním zajede osobně. Ve dveřích jim stačil jeden pohled.

Viktor, 30. 5. 2021

Viktor: „Ty vole, hoši, já jsem našel v tabulkách předpokládanej výkon pracovníka při ručním sekání louky ve svahu a vyšlo mi, že to, co po nás Jirka chce za léto zvládnout, by nám mělo trvat 37 hodin denně každýmu včetně sobot a nedělí. Von se vopravdu zbláznil, vole.“

Dan: „Von se nezbláznil, vole, von se posral.“

Pepa: „Po těch volbách je úplně na ránu, kluci, fakt na tečku.“

Dan: „Pustit na něj Frantu, ty vole…“

Viktor: „Pořádnej stroj nekoupí, vole, ale sedřel by nás z kůže, magor jeden.“

Dan: „Při tom za dvě stě táců jsme mohli mít mašinu, vole, a to by se to sekalo, to by byly výkony, vole. Úplně jiná liga. To by mě i bavilo, vole, já bych sekal, až bych jódloval. Ale to von nikdy nekoupí. Místo toho by si pro korunu nechal vrtat koleno, jantar, vole.“

Pepa: „Žváro?“

Dan: „Dávej, seš na řadě. Pauza, hoši, pauzička.“

Viktor si zapálil, dlouze potáhl, usmál se a se slastným výdechem pokračoval: „Kuci, včera to byla nádhera. Jdu do kanclu pro výkazy práce, nikdo nikde, už bylo asi pět, možná víc, a jak du kolem kanclu ženskejch, něco vidím.“

Pepa: „Co, ty vole?“

Dan: „Jirka tam píchal Lenku, ne?“

Viktor: „To né, ale Lenka se tam převlíkala, vole. Asi byla v terénu a brala si zpátky ten svůj vypasovanej kostýmek, víš ten, jak jí krásně rýsuje kozy. No, a já tam čumím a vona kompletně nahoře bez. Ty vole, nádherný velký pevný kozy.“

Dan: „To je hajzl, vole, to snad né, proč né já?“

Pepa: „Dítě štěstěny, ty krávo…“

Dan: „Ty vole, aspoň nám je popiš.“

Viktor: „Dyť řikám, nádherný velký pevný. Žádný lajdáky.“

Pepa: A jaký bradavky. Malý, nebo víčka od Nivei?“

Viktor: Takový střední, akorát, pěkný. Co pěkný, krásný!“

Dan: „Ty seš svině…“

Pepa: „No a dál? Pozvala tě k sobě? Co?“

Viktor: „Né, zasmála se a normálně mi je ukázala. Žádný skrejvání, vole, normálně mi je nechala pořádně prohlídnout.“

Dan: „Ty vole, já už dneska nedělám. Já bych píchal, až bych brečel.“

Pepa: „Ty vole, já je mám před vočima jak živý, úplně je vidím.“

Příběh si můžete také zdarma poslechnout v audio verzi: Audiokniha: Politik, psychopat, zabi*ák