Daniel Temnota

Varování: násilí, krev, vraždění. Smyšlený románový příběh o nesmyšlené temnotě naší doby. Epizoda dvacátá pátá: Komnata, 26. 6. 2020

Tuto epizodu si můžete také poslechnout.

Stál v komnatě života, nůž přiložený k hrdlu oběti. V tu chvíli zapomněl, kde je (a kdy je, proč je, jak je…), úplně pro něho přestal existovat vnější svět. Nebyl ve sklepích, nebyl v Plzni, nebyl na planetě Zemi, dokonce nebyl ani ve vesmíru. V ten okamžik toto všechno opustil a prostě byl. Nic se k ničemu nevztahovalo. Nic nedrželo pohromadě. Zmizelo veškeré pojivo. Vyvázal se z přediva vztahů, v nichž každý člověk bytostně vězí. Nic ho k ničemu nevázalo ani nepřitahovalo, nic najednou nemělo hodnotu, nic nemělo smysl, nic nebylo nutné ani možné charakterizovat. Poprvé opravdu byl, i když cítil intenzivní – dokonce (existenciální) závrať působící – pocit nebytí. Od prosvětlených zrcadel se divoce odrážel hlasitý Wagnerův Parsifal. Najednou ho bleskově zachvátil pocit posvátné hrůzy, jako by se nahnul nad propastnou hlubinu božství nebo čeho, nedokázal to myšlenkově pojmout, ani se o to nesnažil a v tu chvíli si to vlastně ani pořádně neuvědomoval, jen pocítil, že se mu celé tělo nepatrně rozvibrovalo, kolena mu změkla, zvodnatěla, jako by nestál, ale plul na hladině, nevěděl, jestli omdlí, dostane infarkt, nebo učiní ten jednoduchý pohyb nožem zleva doprava. Jako by se nahnul nad rokli a pod sebou uviděl něco, co mu obrací žaludek, ale věděl, že jestli bude zvracet, nevyzvrátí jen obsah žaludku, ale sebe celého, sebe samého. Obrátil by se naruby a už by nebyl. Čas se překvapivě zpomalil, ale bouře myšlenek chrlila v hlavě páté přes deváté rychleji než obvykle. Ve zpomaleném modu času bylo možné všechny ty nesouvislé myšlenky postřehnout, ale žádnou nebylo nutné se zabývat. Mnohé z nich byly hluboké myšlenky. Takové, co rozvrásní duši víc, než by si člověk vyhýbající se otázkám po smyslu přál. Život, smrt, nekonečno, čas, zlo… A najednou to všechno zmizelo a zůstal jen nůž na krku. Všechno, všechno se zúžilo na několikacentimetrovou linku, kterou se nůž dotýkal hrdla. Nic jiného na světě nebylo. Tři centimetry úsečky tlačící na tepnu. Čas se vlekl jako med, až se zastavil úplně. Jestli neřízne, čas už nikdy nebude plynout. Konec. Nic.

Řez. Gejzír krve. Chrčení. Čas se opět rozeběhl, ještě rychleji než srdce, které tlouklo rychlostí na samé hranici svých možností, jako by čas měl dohnat krátký výpadek, který by mohl vychýlit běh všeho, co jest. Dívá se dolů. Všechno přijímá temně rudou barvu krve rychle se rozlévající všemi směry. Šokovaně povoluje sevření levé ruky. Bezvládné tělo padá do kaluže své krve. Plesk.

Udělal to. Zařval úlevou. Řev se dutě odrážel od zrcadel, jako by byl chycen v místnosti. Najednou měl pocit, že se mu podlaha vlní pod nohama. Jeho řev se vlnil, podlaha se vlnila a rozvlnila se i zrcadla na stěnách. Pokusil se zpevnit postavení, aby nespadl, ale nestačilo to. Rána a ticho. Omdlel. Tělo se složilo do tratoliště krve vedle mrtvoly.

Likvidátor přesně věděl, co se děje, přesto počkal patnáct minut, než vstoupil do komnaty. Přeci jen se Jirka mohl probrat sám a minuty po aktu jsou právě ty nejdražší, pro ně si klienti rádi sáhnou hlouběji do kapsy. Jestli něco Likvidátor nenáviděl, byly to reklamace kvůli příliš rychlému zahájení likvidace těla. Klienti si rádi vychutnali to své. Nejraději o něco déle. Likvidátor nespěchal. Nechal je být. Koneckonců, už mu běžela hodinovka… Kdyby se něco stalo i Jirkovi, třeba úderem hlavy o tvrdé zrcadlo na zemi, likvidátor by se prostě postaral o dvě těla.

Příběh si můžete také zdarma poslechnout v audio verzi: Audiokniha: Politik, psychopat, zabi*ák

Zdroj:

TEMNOTA, Daniel. Politik, psychopat, zabiják. Praha: Granite Design, 2025 (e-kniha, ihned ke čtení).