Varování: explicitní epizoda.
Smyšlený románový příběh o nesmyšlené temnotě naší doby. Epizoda devatenáctá: Vyznavači života – druhá úroveň
Tuto epizodu si můžete také poslechnout.
Jakmile Jirka poprvé vkročil do první úrovně společnosti Vyznavači života, bylo jisté, že brzy sestoupí do druhé úrovně a pravděpodobné, že nakonec najde sám sebe v nejhlubší, třetí úrovni. Igor Jirku po několika večerech v první úrovni seznámil s Radostí, velmi pohlednou asi třicetiletou blondýnkou, šéfkou druhé úrovně. Nějakou dobu ho ještě sledovala v jedničce a nechala si ho proklepnout jedním spolupracujícím zákazníkem s pevnými vazbami na kriminálku. Testem prošel. Neměl žádný záznam hodný pozornosti. (Řízení pod vlivem alkoholu a nařčení, že jako primátor sexuálně obtěžoval a šikanoval podřízené ženy bylo naopak žádoucí vizitkou.) Na přelomu roků 2019 a 2020 Jirka poprvé sestoupil po velkorysých širokých schodech z leštěné žuly o patro níž a prošel masivními dřevěnými dveřmi se znakem druhé úrovně – dvěma temně červenými ondřejskými kříži v černém poli se zlatým nápisem Libertas. (Mimochodem hned následující den vyhodil Igora. Už ho nepotřeboval.)
Druhé podzemní patro starých lázní se příliš nepodobalo patru prvnímu. Tady se ukájely všechny touhy (většinovou společností nahlížené jako hanebné a nanejvýš skandální, nemravné a nemorální, nikoli ale nezbytně nelegální, i když i takové byly), které nedokázal saturovat běžný bordel. (Otázkou ale je, co je hanebné a skandální, nemravné a nemorální a kdo to má soudit? A vůbec: proč by se něco mělo nebo nemělo dělat? Čemu nebo komu se má člověk zpovídat?) Jirku zrovna toto ukájení příliš nezajímalo, ale správně tušil, že třetí úroveň bude právě ta jeho. Druhou úrovní prošel celkem automaticky proto, aby mohl pokračovat ve svém sestupu do úrovně nejhlubší. Dvojka se přeskočit nedala, byla nutnou vstupenkou do trojky.
Když byl v místnosti Líbezného násilí, zmlátil dvě slečny a dva mladíky celkem bez emocí, protože přesně za to tam klienti platili horentní sumy a na vstupenku dolů – mezi zasvěcenými se říkalo nejníž – člověk musel prokázat, že má svůj přístup k etice (a není to policajt). A to Jirka rozhodně měl (a nebyl). Seřezal je stejně kvalitně, jako dobře platící německý zákazník. Proběhlo to bez emocí. Rád lidi opravdu trápil, ovšem jednoduše a celkem rychle někoho seřezat, to není skutečné trápení; trápit se musí hlavně psychika, člověk se musí úplně vyždímat a teprve potom fyzicky potrápit. Skupinový sex se ženami s penisy a muži s obřími ňadry a dalšími obtížně identifikovatelnými lidmi si Jirka naopak velmi užil. V tomto směru neměl žádné předsudky a rád vyzkoušel doposud nepoznané. Černoška s masivními ňadry a dlouhým tvrdým penisem ho docela dost vzrušovala. Když ji penetroval zezadu mezi půlky, vůbec by býval neřekl, že se mezi vysportovanými černými stehny pohupuje černý penis. Jeho chlupatá bílá varlata dost neobvykle v pravidelném svižném rytmu pleskala o její (nebo jeho?) hladce oholená černá varlata. Každopádně zajímavá zkušenost. Když ale ejakuloval na obličej thajské ženy s penisem – už jenom fakt, že velmi pohledná Thajka měla drobný hubený, ale ztopořený penis ho silně vzrušoval – začal ji jiný účastník skupinového sexu velmi silně škrtit a Jirkovi se při pohledu na modrající obličej totálně rozvibrovalo tělo. Projelo jím něco doposud nepoznaného. Extáze ho obrátila zevnitř ven. Zakusil nejsilnější orgasmus v životě. Mnohokrát si ten večer opakoval tu slastnou chvíli, a nakonec si musel přiznat, že celou svou bytostí toužil, aby ta žena – nebo to byl muž, když měl penis? – ve chvíli extáze zemřela. To se ale nestalo. Škrtič přesně věděl, co si může dovolit a žena určitě nezmodrala poprvé. Jirka ale ve druhé úrovni odhalil to, co celý život tušil a čím dál tím jasněji směřoval do třetí úrovně. Nechtěl sex, nechtěl primitivní násilí… chtěl zabíjet. Zároveň se toho ale bál. Potřeboval průvodce.
Zatímco první úroveň Společnosti přátel života nejlépe charakterizovala svoboda slova a vytříbený styl, druhá úroveň byla o ukájení slastí zakázaného ovoce.* Redukovat druhou úroveň na sex a násilí by ovšem nebylo přesné: klienti tady také domlouvali obchody, a to nejen ty za hranou legislativního rámce, ale i běžné obchody, které saturovaly potřeby společnosti. Někdy se tady také krájel pomyslný medvěd: například výdělky vyvedené z rekonstrukce mimoúrovňové křižovatky na Řáholeckém mlýně se rozdělovaly právě tady. Jestliže do první úrovně chodili lidé v šatech a oblecích, aniž by mnozí tušili, co se děje pod nimi, tady ve druhé úrovni posedávali klienti často jen v ručníku či županu. Někteří stálí klienti se zde pohybovali nazí. Byli to většinou ti, kteří sem chodí čistě za sexuálním uspokojením. Běžné požadavky klientů řešil Správce, zatímco nadstandard měla na starosti Radost. Řemeslníky – jak jim sama říkala – všech věkových kategorií získávala v romské a vietnamské komunitě, kde se roky pohybovala a kde je za příslušné částky možné úplně všechno. Na třetí úroveň by ale neměla, tam operuje Manažer, člověk zdaleka nejvyšších schopností.
Ve druhé úrovni byly nejpopulárnější středy, kdy probíhala takzvaná družba. Všechny místnosti druhé úrovně byly ve středu otevřené a probíhaly nekontrolované skupinové orgie, kterých se neúčastnila jen jediná osoba – Doktor. Bez něho by to nešlo. Nemálo řemeslníků totiž po družbě vyžadovalo okamžitou lékařskou péči. Ve středu se dokonce zapojovala i Radost. Věkové rozpětí řemeslníků bylo skutečně velké, a to byl také hlavní požadavek většiny klientů. Zákony České republiky a etika české společnosti zůstávaly nahoře před dveřmi se znakem druhé úrovně a nápisem Libertas. Sem dolů sestupoval s klienty jen a pouze jejich chtíč a nad ním nebo také hluboko pod ním se vznášející či utopené svědomí.
Jirka prošel druhou úrovní více méně z nutnosti, aby se dostal k Manažerovi. Společnosti oddávající se skupinovým orgiím nejrozmanitějšího typu se nepodařilo Jirku asimilovat, byl prostě jiný, mířil hlouběji, ale sex s Radostí si přeci jen užil. Byla to neobyčejná mladá žena, která ještě ani zdaleka nezahlédla limity svých organizačních schopností.
*Toto označení je však vágní. My přeci nevíme, o jaký akt v rajské zahradě šlo – a velmi pravděpodobně to nebyl akt sexuálního rázu – a také nevíme, zda byl strom poznání dobrého a zlého ovocný.
Příběh si můžete také zdarma poslechnout v audio verzi: Audiokniha: Politik, psychopat, zabi*ák
Zdroj:
TEMNOTA, Daniel. Politik, psychopat, zabiják. Praha: Granite Design, 2025 (e-kniha, ihned ke čtení).
Celá debata | RSS tejto debaty