Daniel Temnota

Smyšlený románový příběh o nesmyšlené temnotě naší doby. Epizoda dvanáctá: Viktor, 18. 11. 2020

Příběh je rovněž zdarma k poslechu v audioknize.

„Víte, co je mazec, bejci? Do bordelu potřebujete negativní oficiální PCR test nebo doklad o očkování, to je přísnější než do bazénu, tam ti stačí antigen! Ty vole, je nezajímá, jestli máš AIDS nebo chlamydii, ale vyžadujou bezinfekčnost na koronu! Kde to jsme? Ty vole, kde to jsme?“ zamyslel se nahlas Viktor, když doléval olej do motorové pily.

„Hoši, ráno ten krypl hamáčkovskej vyhlašoval, že uzavřou okresy, jako že se nedostaneš mimo okres bydliště, jako že já se nehnu z Nýřan!“ naskočil Dan na vlnu nejskloňovanějšího tématu posledního roku, pandemie covidu.

„To mu neprojde, kreténovi, to už je moc…“ přidal se poslední z trojice terénních pracovníků, Franta. Svatá trojice, jak se chlapi sami nazývali, pracovala v lese na probírkách dřevin v oplocence.

„Doufám, hoši, doufám…“ pronesl Viktor a poslední slabiku protáhl spolu s utahováním řetězu pily.

Franta: „Ty krávo, naši za komárů nemohli za hranice a já se dožiju doby, že nebudu moct z Plzně?“

Viktor: „Nestraš, vole. To nemůže projít, to už je fakt moc…“

Dan: „Ten rudej debil hamáčkovskej, to koště babišovský bezpáteřní, je schopný všeho. Ste viděli ty Vrbětice…“

Viktor vydal s posledním dotažením řetězu ambivalentní zvuk, který si mohl každý vyložit po svém. Franta se nad ním zamyslel a přimračil pravé obočí. Nerozklíčoval ho. Ani Dan Standův zvuk úplně nepochopil a vzhlédl k veverce, která přeskočila mezi dvěma vysokými smrky přímo nad jejich hlavami. Standův nezařaditelný zvuk ukončil výkřik lovícího káněte. Veverka doskákala.

Dan: „Celá doba je ňáká pojebaná. Zasranej covid, vole… Ty čínský kurvy, vole, to na nás pustili… Prej to je celý záměrně udělaný. Někdo z toho strašně vyrejžuje, vole.“

Franta: „Počkej, jsme to zakecali, vole, tys byl v bordelu, jo?“

Viktor: „No, byl, no… A co jako? Sem byl nadrženej jak zvíře.“

Franta: „Šťastně ženatej chlap, vole. Podívejme se na ptáčka…“

Viktor: „Ty krávo, pankáč mě bude moralizovat! Co ta tvoje punkerka? Ta chodí aspoň se třema naráz, né?“

Franta: „A tos měl jako PCR test, jo?“

Viktor: „No, dyť řikám, vole, bez toho tě nepustěj… Musel jsem si ho udělat no…“

Dan: „A dobrý, Viktore?“

Viktor: „Jó, negativní.“

Dan: „To je debil, vole, jako v bordelu, jestli dobrý, prej negativní, to je kokot.“

Viktor pobaveně: „Teď sem tě dostal kámo. Jo, dobrý… Co dobrý, výborný. Sem řádil jak aligátor.“

Franta: „Já se divim, že utrácíte za šuk, hoši, já bych za to nedal ani korunu.“

Viktor: „Každej nemá takovej výběr z punkerek jako máš ty, vole.“

Káně opět vydalo pronikavý zvuk, tentokrát ale v dálce.

Dan: „Výběr z hroznů, vole.“

Viktor: „Výběr z bobulí.“

Franta: „Spíš pozdní sběr, hoši… Takovej hodně pozdní a už dost vysbíranej sběr…“

Dan: „Hele, ty pozdní sběr, trochu vodbočim, má ta kozatá Lenka vůbec ňáký děti?“

Franta: „Nemá, vole, já sem se jí na exkurzi ptal a vona prej: Co blbneš, mně je teprve třiatřicet, na kukačky je čas.“

Viktor: „Prej teprve vole… No, vono to bez chlapa uplně nejde.“

Dan: „Dneska už to bez chlapa jde. S tímhle přístupem jasná zákaznice Genetu. Ve čtyřiceti bude slintat po umělým. Přinese si pomalý spermie ňákýho dědka, ekologa samozřejmě, s deseti vnoučatama, vole…“

Franta: „Ta jede kariéru, ta děti nechce. Víš co… ředitelka, vole.“

Dan: „No, vono je taky rozdíl bejt opravdová ředitelka, vole, a bejt Jirkova slepice za minimálku měsíčně. Jako kdyby někde byla opravdová ředitelka, tak to ještě beru, ale takhle?“

Viktor: „Přesně, vole.“

Franta: „Ale kozy má dobrý…“

Daniel: „To jo… Možná bez podprdy trochu lajdavý, ne?“

Viktor: „No, ty vole, ty mám nejradši. Ale né, vole, ta je má spíš pevný… A ty bradavky! Furt naběhlý! To je nádhera, vole…“

Franta: „A ta Petra už začala řádit, vole, Šiška machroval, že už má zářez.“

Viktor: „Hóvnó… Ten se nezdá, vopičák čipernej.“

Franta: „Ta už tady zase šuká ligu. Dyť sem vám to říkal, vole, to je nymfa jak hovado.“

Dan: „A my nic, vole. My tady poustevničíme v lese, ty vole. To je nespravedlivý.“

Ozvalo se zapraskání. Všechny tři hlavy se otočily směrem za zvukem.

Viktor: „Ty vole, jelen! To je svině, už nám vožírá tisy. Padej vodsud!“ Zařval směrem k jelenovi a zadupal. Jelen dvěma skoky zmizel.^*

Franta: „Neboj, bude vánoční večírek, to bejvá zvěřinec. Se moc nevožer, vole, a počkej si. Dočkej času jako husa klasu, vole. Říkám ti, kdo si počká, ten se dočká, to vona zvládne během večírku tři čtyři samce. Uvidíš…“

Dan: „Ty vole, co to bylo za ránu?“

Franta: „Jakou ránu?“

Viktor s brumlající pilou v ruce: „Asi řetez, je volnej…“

Dan: „No jo, už aby byly Vánoce…“

*Dalších sedmačtyřicet skoků jelenovi stačilo, aby doskákal k málo frekventované obecní silnici a nechal se v ladném skoku srazit dodávkou. Rána, střepy – jelen v klíně řidiče. Přežili to oba, což byl jednoznačný zázrak. Snad ono pověstné opilecké štěstí šoférovi pomohlo, protože před jízdou přikrmil včerejší opici třemi pivy. Až bude večer v hospodě chlapům líčit, jak měl jelena v klíně a paroží zaseklé v opěrátku spolujezdce, nikdo mu nebude věřit.

Příběh si můžete také zdarma poslechnout v audio verzi: Audiokniha: Politik, psychopat, zabi*ák

Zdroj:

TEMNOTA, Daniel. Politik, psychopat, zabiják. Praha: Granite Design, 2025 (e-kniha, ihned ke čtení).