Daniel Temnota

Franta, 25. 6. 2020

„Ty vole, hoši, Jirka je dneska ňákej divnej,“ prohlásil poměrně vážně Franta při shrabávání posekané trávy na svažité louce pod Výšinou. Horko mu rosilo tvář, polední červnové slunce bodalo do zad, na nichž bylo potem nalepené potrhané pracovní tričko s nápisem: Svijany – láska na celý život. Z pod rukávu mu vykukovalo vybledlé a ne právě kvalitně vyhotovené tetování lebky s čírem a názvem punkové kapely The Exploited. (Tetoval mu ho ve squatu při mínus šesti stupních kamarád Vágus, který se tetovacímu umění naučil v rozličných nápravných zařízeních, ovšem nenaučil se dezinfikovat jehlu, a Frantovi tak s obrázkem nadělil i žloutenku typu C. Také je však možné, že nemoc už v tu dobu měl od své tehdejší milenky, která zajišťovala mužské potřeby desítek punkerů, áčkařů, squaterů a dvou zajištěných podnikatelů se speciálními potřebami.) Z vojenských kraťasů trčely sněhobílé hubené hladké nohy, ostře kontrastující s dohněda opálenýma (skoro až pepkonámořníkovsky) osvalenýma rukama. „Ten nás tutově přijede zkontrolovat a bude hrozně prudit, vole, tyhle jeho voči, to já už znám…“

„Nestraš a vyndej cigára, vole, Dan šel do auta pro kafe,“ odvětil Viktor a odložil hrábě. Jak se sklonil, krátké tričko a nízko posazené kraťasy odhalily část bílého zadku rozděleného černou chlupatou linií na souměrné tlusté půlky. Viktor měl těžkou nadváhu. Věděl to, snažil se s tím bojovat, ale nešlo to. Nadměrný stres způsobený »hypotékou na krev« neuměl rozpustit jinak než pivem a jídlem.

Franta: „Mě dneska bere žaludek, já si nedám.“

Viktor: „Nemáš chlastat ty sračky. Ty tvý krabičáky, vole. Bodejť, že tě bolí žaludek.“

Franta: „Hmm…“

„Hoši, kafíčko… cigárko… a koláče vod starý, pozdravuje…“ pronesl zvesela Dan – šedesátiletý pohodově založený chlapík sportovní postavy a veselého ducha, milovník žen (hlavně těch cizích) a dobrého jídla –, když došel s termoskou od auta. Auto to tedy dříve bylo, teď to byl životu nebezpečný vrak, který už několikrát zázračně zpojízdnil skoro zadarmo Šiškův kámoš Šumachr. Motor, náprava, brzdy… časovaná bomba, ale pro neziskovku je to perfektní reprezentativní auto.

„Jirka čuměl jak vrána,“ navázal Franta, „přišel jsem pozdě a von ani necek, vole. To je divný, vždycky vyletí a řve. Dneska nic. Jenom čuměl. Divně… Z kanclu mu vyhrával ten Paganini nebo co to je, ty vole, a von prostě jenom čuměl.“

„Jestli je problém s prachama, tak přijdu o barák,“ klesnul hlasem Viktor.

„Hoši, nepanikařte,“ řekl uklidňujícím tónem Dan při nalévání kávy, „Lenka mu prostě včera nedala a byl vykolejenej nebo si něco řekli… Nebo má koronu vole, není mu dobře, no…“

„Ty vole, myslíte, že chrápe i s Polívkovou?“ ožil Franta a oči se mu jiskřivě rozesmály.

„Bejt na jeho místě, brousim je vobě, klidně i naráz, klidně i s koronou, vole,“ znalecky odpověděl Viktor a okamžitě zapomněl na hypotéku.

Dan: „Takhle se mi líbíte, na, dej si kafe… Lenka O. určitě, Lenka P. asi taky, čoveče, viděls, jak se k sobě na tý Moravě měli.“

Franta: „A tu Petru znáte hoši? Co se má vrátit? Ty vole, ta vojela celou firmu, i já jsem ji šukal… To zas bude rodeo, to uvidíte, vona má takový jebavý voči, ale je hrozně vostrá, to vona … autocenzura – bez cenzury v e-knize…

Viktor: „No, to jsem zvědavej, vole. Ale Šišku určitě nevojela…“

Franta: „Šišku taky.“

Dan: „Hóvnó… Šťastně ženatej Šiška si taky vrznul…“

Franta: „Šiška je strašná svině, hoši, na toho pozor. Jak může škodit, tak škodí… Vy tady nejste dlouho, tak nevíte, ale já už ho moc dobře znám.“

Viktor: „To je vidět na první pohled, vole. Má to napsaný na ksichtu. … autocenzura – bez cenzury v e-knize…“

Franta: „Jestli von Jirka není divnej z tý Petry, vona se má dneska odpoledne přijít zapsat a zejtra nastupuje.“

Dan: „No jo, možná… Ale včera, když odjížděl do těch Rokycan, byl úplně normální, řval a prskal jako dycky, vole. Hele, a co ty tvoje tréninky Rybana, kdy že máš ten první zápas?“

Franta si položil ruku na břicho tam, kde ho to od rána nepříjemně bolelo: „Teď v sobotu, snad se dám do kupy, ten žaludek je svině, vole, takhle bych tam nemoh.“ Franta začal před dvěma lety po jedné hospodské bitce posilovat a později se přihlásil na box, kde poprvé spatřil MMA fight v kleci. Naprosto ho to uchvátilo a stalo se to vedle práce a chlastu největší náplní jeho života. Dost tvrdě dřel, což se velmi pozitivně podepsalo na jeho postavě a sebevědomí a v sobotu ho čekal první ostrý zápas v kleci v kategorii do 80 kg.

Viktor: „Ty vole, to pudem, vezmu starou… tě musíme podpořit.“

Franta: „No jasná, chci vás tam vidět. Ty vole, to bude fight, já se poseru, to bude bolest… Hoši, já se vám přiznám, někdy, když Jirka vyjede a začne hulákat a ponižovat mě, já bych mu ji natáh, hoši, já ho jednou sestřelim, že na to nezapomene. Já ho trefim, … autocenzura – bez cenzury v e-knize…“

Dan: „Ty vole, kdo by mu ji rád nenatáh? Dyť ho každej nesnáší… Dyť je to debil. Prej hejtman, ty vole, jestli to vyhraje, tak se snad přestěhuju do jinýho kraje!“

Viktor: „Nemá šanci, v klidu… Koho zajímá zadržování vody v krajině? Dyť to není politickej program, vole. Prej ‚Jde o vodu‘, ty vole, chápeš to? Volte mě za hejtmana, jde o vodu! To je … autocenzura – bez cenzury v e-knize…, ty vole, ten je uplně mimo.“

Franta: „Já ho stejně jednou sestřelim…“

Ozvaly se agresivní a rychle se blížící zvuky motorů. Všichni tři se ohlédli. Loukou vzhůru svištěly tři terénní motorky. Projely přímo kolem nich, jedna jim dokonce rozjela shrabanou kupu trávy.

„Dementi, vole! To je soukromá louka, hovada!“ řval za nimi Viktor.

„… autocenzura – bez cenzury v e-knize…, vole…“ dodal Franta, „ale motorky maj dobrý… By mě taková neurazila, vole.“ … autocenzura – bez cenzury v e-knize…

Dan se vrátil zpátky k věci: „Hoši, von by se měl věnovat hlavně těm mokřadům v Rokycanech. To, jestli vyjde, tak bude klid…“

Franta: „Kéž by, byla by zajištěná práce, já už jsem jeden menší mokřad před deseti lety dělal. To se najme firma a my tam budem jenom dohlížet a válet si šunky, vole. A ještě budou prémie, protože ty dotace se musej utratit a jsou tam přímo prachy na vejplaty, takže nám to prostě musí dát, i kdyby nechtěl. A to von nechce, to víme, že jo… Ale prostě musí.“

Viktor: „Ty vole, začnu se modlit, aby to vyšlo… Hlavně aby byla … autocenzura – bez cenzury v e-knize… práce. Bez práce jsem v hajzlu a muj barák… ani to nebudu přivolávat, vole, já jsem ve stresu jak svině.“

Dan: „Hele, Šiška prej … autocenzura – bez cenzury v e-knize…“

Viktor: „Já nechápu, že ho Jirka nevyhodí. Dyť to musí vidět, vole.“

Franta: „Von ví na Jirku moc věcí, je nedotknutelnej. Ten, kdyby zazpíval, tak jde Jirka bručet, vole. Fakt, hoši, tomu projde úplně všechno, takovejch průserů už bylo. Ty krávo. Mraky, vole.“

Dan: „To máme šéfy, hoši…“

Viktor: „Dej mi ještě cígo, já se nepřetrhnu v tomhle vedru, vole. Nebudu makat na nějakýho línýho Šišku, co stejně všechno posere. Hele, dneska už jsme udělali dost.“ Škrtnutí zapalovače, zapraskání hořícího tabáku, dlouhý výdech kouře.

Dan: „Moje řeč. Serem na to, vole…“

Na spodním okraji louky se vynořila bílá Fabia.

Franta: „No, co sem říkal, už je tady, mamlas jeden.“

Pokračování příběhu – napětí, vraždy, sex i černý humor – v e-knize. Přeji slastné čtení…

Zdroj:

Daniel Temnota. Politik, psychopat, zabiják (2025, e-kniha, aktuální bestseller mezi e-knihami)